Evropské země tradičně a dlouhodobě poskytují bezpečí pronásledovaným osobám. Ochrana základních lidských práv patří k samotnému jádru evropské identity. V roce 1999 se členské státy EU zavázaly k vytvoření společného evropského azylového systému, který by řešil azylovou problematiku na evropské úrovni.
V následujících letech EU přijala řadu důležitých legislativních opatření s cílem harmonizovat rozdílné azylové systémy jednotlivých členských zemí. Dublinské nařízení (Dublin II) stanoví, které členské země odpovídají za zpracování jednotlivých žádostí o azyl. Směrnice o podmínkách přijímání vyjmenovává minimální podmínky pro přijímání žadatelů o azyl včetně ubytování, vzdělání a zdravotní péče. Směrnice o azylovém řízení stanoví minimální standardy azylového řízení a výraznou měrou tak doplňuje mezinárodní právo, jelikož tato problematika není upravena Úmluvou z roku 1951. Směrnice o minimálních normách zavádí jakožto doplněk Úmluvy z roku 1951 formu doplňkové ochrany, která je přiznávána osobám, jimž hrozí nebezpečí nebo vážná újma.
EU dále zřídila Evropský fond pro uprchlíky, který poskytuje finanční podporu členským zemím, aby mohly efektivně provozovat své azylové systémy. Eurodac, informační systém EU, porovnává otisky prstů a zjišťuje, zda žadatel o azyl již nepodal žádost v jiné členské zemi.
EU hraje významnou úlohu v problematice azylu a přesídlení jak v rámci Unie, tak i za jejími hranicemi. Zákony a praxe EU výrazně ovlivňují vývoj mechanismů ochrany uprchlíků v mnoha dalších zemích. Instituce EU, jako je Evropská rada, Evropská komise, Evropský parlament a Evropský soudní dvůr mají legislativní, výkonné a soudní pravomoci v oblastech přímo souvisejících s mandátem UNHCR.
I přes existenci směrnic a nařízení, jejichž cílem je harmonizace v rámci celé EU, jsou mezi jednotlivými členskými zeměmi stále velké rozdíly v přístupu k ochraně, šancím a míře přiznávání právního postavení uprchlíka stejně jako v podmínkách přijímání, mezi něž patří například zdravotní péče pro muže, ženy a děti žádající o azyl. V některých členských zemích EU je např. přístup k základní materiální podpoře omezený, takže mnozí žadatelé o azyl přespávají na ulici.
UNHCR proto velmi důkladně sleduje azylové právo a politiku EU a poskytuje svá doporučení institucím EU i 27 členským zemím v celé řadě otázek souvisejících s ochranou uprchlíků, přesidlováním a integrací. Úřad Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky pravidelně vydává zprávy, návrhy a postřehy k azylovým zákonům a politice EU.
Sdílejte na Facebooku Sdílejte na Twitteru
