Pro miliony uprchlíků zůstává myšlenka na návrat domů hlavní nadějí. Dobrovolný návrat v situaci, kdy to bezpečnostní podmínky umožňují, pro ně představuje nejúspěšnější možné řešení. Dobrovolný návrat je jedním ze tří dlouhodobých řešení uprchlictví. Má-li ale představovat trvalé řešení, lze k němu přistoupit jen tehdy, pokud je návrat příslibem důstojného […]
Pro miliony uprchlíků zůstává myšlenka na návrat domů hlavní nadějí. Dobrovolný návrat v situaci, kdy to bezpečnostní podmínky umožňují, pro ně představuje nejúspěšnější možné řešení.
Dobrovolný návrat je jedním ze tří dlouhodobých řešení uprchlictví. Má-li ale představovat trvalé řešení, lze k němu přistoupit jen tehdy, pokud je návrat příslibem důstojného života v bezpečí. Neodmyslitelným předpokladem je proto závazek země původu takovým lidem pomoci s jejich reintegrací. Mezinárodní společenství pak může v dané zemi dále pomáhat s udržením stability. Velice důležité je, aby lidé, kteří se k návratu rozhodnou, takové rozhodnutí činili dobrovolně a se znalostí všech zásadních okolností.
UNHCR v této oblasti pomáhá různými způsoby: Pro zájemce o dobrovolný návrat organizuje krátkodobé návštěvy, které jim usnadní rozhodnutí. Zájemcům poskytuje podrobné informace o situací v zemi původu, základní materiální pomoc bezprostředně po návratu a zapojuje se do právní pomoci navrátivším se uprchlíkům.
Za dobu svého působení se UNHCR zapojilo do řady programů zaměřených na dobrovolné návraty, a pomohlo tak milionům lidí ukončit trauma života v exilu. Jen do Afghánistánu se s pomocí UNHCR vrátilo do roku 2002 více než 5 milionů lidí. S repatriací ale UNHCR pomáhá i jednotlivcům či méně početným skupinám. Situaci přesídlených také dlouhodobě monitoruje.
V zemích střední Evropy se UNHCR do dobrovolných návratů zapojuje méně často. Příkladem může být návrat 19 bosenských uprchlíků, kteří byli do Maďarska evakuováni v roce 1992 z psychiatrické léčebny a navrátili se zpět do Bosny po dlouhých 17 letech v exilu.
Sdílejte na Facebooku Sdílejte na Twitteru
