Narozdíl od uprchlíků nevyhledávají tzv. “vnitřně přesídlené osoby” (často označovány anglickou zkratkou “IDPs”) ochranu za hranicemi, ale na jiném místě v zemi svého původu. Přestože mnohdy prchají ze stejných důvodů jako uprchlíci (ozbrojený konflikt, všeobecné násilí, porušování lidských práv), zůstávají vnitřně přesídlené osoby pod právní ochranou své země, a to […]
Narozdíl od uprchlíků nevyhledávají tzv. “vnitřně přesídlené osoby” (často označovány anglickou zkratkou “IDPs”) ochranu za hranicemi, ale na jiném místě v zemi svého původu. Přestože mnohdy prchají ze stejných důvodů jako uprchlíci (ozbrojený konflikt, všeobecné násilí, porušování lidských práv), zůstávají vnitřně přesídlené osoby pod právní ochranou své země, a to i za situace, kdy jsou právě orgány takové země důvodem útěku. Jako občané ale mají IDPs v souladu s mezinárodním právem nárok na ochranu v zemi původu.
I když se mandát UNHCR o IDPs výslovně nezmiňuje, agentura pro uprchlíky již řadu let pomáhá milionům z nich. Na základě své dlouhodobé zkušenosti s vysídlenými lidmi jim UNHCR poskytuje ochranu a často má na starosti i koordinaci materiální pomoci.
Ke konci roku 2010 bylo na světě asi 27,5 milionu vnitřně přesídlených osob. Téměř polovina z nich žije v Kolumbii, Demokratické republice Kongo, Iráku, Pákistánu, Somálsku a Súdánu. UNHCR v současné době pomáhá asi 14,7 milionu IDPs ve 22 zemích.
Za IDPs se za určitých okolností považují i lidé, jež z domovů vyhnaly přírodní katastrofy. Vzhledem k humanitárnímu zaměření UNHCR je tato agentura stale častěji vyzývána k tomu, aby pomáhala také této specifické skupině vysídlených osob. Jako příklad může posloužit pomoc UNHCR po tsunami v Indickém oceánu v roce 2004, pomoc po zemětřesení v roce 2005 a povodních v roce 2010 v Pákistánu nebo cyklonu Nargis v Myanmaru před dvěma lety.
Ve střední Evropě vnitřně přesídlené osoby nežijí, a UNHCR se zde proto této problematice nevěnuje.
Sdílejte na Facebooku Sdílejte na Twitteru
