„Uprchlíci“ a „migranti“

1. Jsou pojmy „uprchlík“ a „migrant“ zaměnitelné?

Nejsou. Ačkoli jsme stále častěji svědky toho, že se pojmy „uprchlík“ a „migrant“ v médiích a ve veřejných diskusích libovolně zaměňují, z právního hlediska mezi nimi existuje zásadní rozdíl. Zaměňování těchto výrazů může způsobovat problémy uprchlíkům a žadatelům o azyl a vést k nedorozuměním v diskusích o azylu a migraci.

2. Co je na uprchlících zvláštního?

Uprchlíci jsou kategorií osob zvlášť definovanou a chráněnou mezinárodním právem. Jsou to lidé nacházející se mimo svoji zemi původu kvůli obavám z pronásledování, konfliktu, násilí nebo jiných okolností, které vážně narušily veřejný pořádek, kteří z tohoto důvodu potřebují „mezinárodní ochranu“. Jejich situace je často tak nebezpečná a nesnesitelná, že překročí státní hranice a hledají bezpečí v okolních zemích, čímž se stávají mezinárodně uznanými „uprchlíky“, a jako takoví mají přístup k pomoci států, UNHCR a příslušných organizací. Jsou uznáni za uprchlíky právě proto, že je pro ně příliš nebezpečné vrátit se domů, a proto potřebují nalézt útočiště jinde. Jsou to lidé, pro které by odepření azylu mohlo mít fatální následky.

3. Jakou ochranu požívají uprchlíci podle mezinárodního práva?

Zvláštní právní režim chránící práva uprchlíků se označuje jako „mezinárodní ochrana uprchlíků“. Důvodem jeho existence je skutečnost, že uprchlíci jsou lidé ve specifické obtížné situaci, která vyžaduje zvláštní záruky. Žadatelům o azyl a uprchlíkům se nedostává ochrany jejich vlastní země.

Článek 14 Všeobecné deklarace lidských práv stanoví, že každý má právo vyhledat a požívat azyl. Nicméně pojem azylu nebyl na mezinárodní úrovni jasně definován až do roku 1951, kdy byla uzavřena Úmluva o právním postavení uprchlíků („Úmluva z roku 1951“) a UNHCR bylo pověřeno dohledem nad jejím prováděním. Úmluva z roku 1951, její Protokol z roku 1967 a další právní instrumenty, jako například Úmluva OAJ z roku 1969, která se týká specifických aspektů problémů uprchlictví v Africe, jsou základními kameny moderního režimu ochrany uprchlíků. Obsahují všeobecně platnou definici uprchlíka a upravují základní práva a povinnosti uprchlíků.

Ustanovení Úmluvy z roku 1951 zůstávají primárním mezinárodním standardem, jímž jsou poměřována veškerá opatření na ochranu uprchlíků a zacházení s nimi. Její nejdůležitější ustanovení, zásada non-refoulement (zákaz nuceného navracení) obsažená v článku 33, tvoří základ režimu ochrany. Podle této zásady nesmějí být uprchlíci vyhoštěni nebo navráceni do situací, v nichž by byl ohrožen jejich život nebo svoboda. Primární odpovědnost za tuto ochranu nesou jednotlivé státy. UNHCR těsně spolupracuje s vládami a poskytuje jim v případě potřeby poradenství a podporu nezbytnou pro plnění jejich povinností.

4. Měla by být Úmluva z roku 1951 revidována?

Úmluva z roku 1951 a její Protokol z roku 1967 zachránily miliony životů a patří proto mezi nejdůležitější instrumenty lidských práv, které dnes využíváme. Úmluva z roku 1951 je milníkem humanity vytvořeným v reakci na masivní přesuny obyvatelstva, které byly ještě větší než ty, jejichž svědky jsme v dnešní době. Jádro Úmluvy z roku 1951 tvoří základní humanitární hodnoty. Úmluva jasně ukázala, že je schopna přizpůsobovat se měnícím se faktickým okolnostem a soudy ji uznávají jako živý instrument schopný zajistit ochranu uprchlíkům v měnícím se prostředí. Největší výzvou při ochraně uprchlíků není sama Úmluva z roku 1951, nýbrž zajistit, aby ji státy dodržovaly. Čeho je skutečně zapotřebí, je nalézt efektivnější způsob, jak Úmluvu z roku 1951 uplatňovat v duchu mezinárodní spolupráce a sdílení odpovědnosti.

5. Je možné používat pojem „migrant“ jako obecný výraz i pro uprchlíky?

Všeobecně platná právní definice pojmu „migrant“ na mezinárodní úrovni neexistuje.[1] Někteří političtí činitelé, mezinárodní organizace a média pojem „migrant“ chápou a používají jako společný výraz pro migranty i uprchlíky. Například v celosvětových statistikách mezinárodní migrace se běžně používá definice „mezinárodní migrace“, do které by spadaly i mnohé pohyby žadatelů o azyl a uprchlíků.

Ve veřejných debatách však tato praxe může snadno vést ke zmatení pojmů a může mít i vážné následky pro život a bezpečí uprchlíků. „Migrace“ je často chápána tak, že se jedná o dobrovolný proces, například že jde o osoby, které překračují hranice s cílem najít lepší ekonomické příležitosti. V případě uprchlíků tomu tak ovšem není, neboť ti se nemohou bezpečně vrátit domů a mají proto podle mezinárodního práva nárok na zvláštní ochranu.

Zaměňování pojmů „uprchlíci“ a „migranti“ odvádí pozornost od zvláštní právní ochrany, kterou uprchlíci potřebují, jako je například ochrana před navrácením a před trestem za nedovolené překročení hranice při hledání bezpečí. Na hledání azylu není nic nezákonného – naopak, jde univerzální lidské právo. Směšování „uprchlíků“ a „migrantů“ může ohrozit veřejnou podporu pro uprchlíky i institut azylu v době, kdy tuto ochranu potřebuje více uprchlíků než kdykoli předtím.

Se všemi lidskými bytostmi musíme zacházet s respektem a důstojně. Musíme zajistit, aby byla respektována lidská práva migrantů. Zároveň však musíme zajišťovat vhodná právní opatření a operační podporu pro uprchlíky; jednak proto, že to vyžaduje jejich obtížná situace, jednak abychom zabránili rozmělňování povinností států vůči nim. UNHCR proto vždy hovoří zvlášť o „uprchlících“ a „migrantech“, aby bylo zřejmé, jaké jsou příčiny a povaha pohybu uprchlíků, a nebyly ztráceny ze zřetele zvláštní závazky vůči uprchlíkům vyplývající z mezinárodního práva.

6. Opravdu všichni migranti vždy migrují dobrovolně?

Faktory, které vedou lidi ke stěhování, mohou být velmi složité. Jeho příčiny bývají často mnohovrstevné. Migranti někdy odcházejí, aby si našli práci a zlepšili si tak životní úroveň, v jiných případech za vzděláním, kvůli sjednocení rodiny nebo z dalších důvodů. Někdy odcházejí, aby unikli útrapám způsobeným přírodní pohromou, hladomorem nebo extrémní chudobou. Lidé, kteří opouštějí svoji zemi z těchto důvodů, by ve většině případů nebyli podle mezinárodního práva považováni za uprchlíky.

7. Nezasluhují si i migranti ochranu?

Důvody, pro které migranti opouštějí svoji zemi, bývají někdy velmi naléhavé, a je proto důležité nacházet způsoby, jak uspokojit jejich potřeby a ochránit jejich lidská práva. Migranti jsou chráněni mezinárodním právem lidských práv. Tato ochrana je odvozena z jejich základní důstojnosti jako lidských bytostí.[2] Pro některé z nich může mít odepření ochrany jejich lidským právům vážné následky. Může vést k porušení lidských práv, například k závažné diskriminaci, svévolnému zatčení nebo zbavení osobní svobody či k nucené práci, otroctví nebo práci v silně vykořisťujících podmínkách.

Někteří migranti, například oběti obchodování s lidmi nebo děti bez doprovodu či odloučené děti, mohou navíc potřebovat zvláštní ochranu a pomoc a mají právo na to, aby tato jejich potřeba byla uspokojena. UNHCR plně podporuje přístupy k řízení migrace, které respektují lidská práva všech migrujících osob.

8. Jsou uprchlíci „nucenými migranty“?

Pojem „nucená migrace“ někdy používají například sociologové jako obecný, neurčitý výraz, který zahrnuje různé druhy vysídlení nebo nedobrovolného stěhování – jak přes hranice mezi státy, tak v rámci jedné a téže země. Tento pojem byl například používán v souvislosti s lidmi, kteří byli nuceni opustit své domovy kvůli přírodní pohromě, konfliktu, hladomoru nebo rozsáhlým stavebním projektům.

„Nucená migrace“ není právní pojem a stejně jako v případě výrazu „migrace“ neexistuje žádná všeobecně přijímaná definice. Zahrnuje širokou škálu jevů. Naproti tomu pojem uprchlíci je jasně definován v mezinárodním i regionálním uprchlickém právu a státy se dohodly na přesně vymezeném a specifickém okruhu právních povinností vůči těmto osobám. Označování uprchlíků za „nucené migranty“ odvádí pozornost od jejich specifických potřeb a právních závazků k jejich uspokojování, na nichž se dohodlo mezinárodní společenství. UNHCR se vyhýbá používání výrazu „nucená migrace“ k označení pohybu uprchlíků a jiných forem vysídlení, aby zabránilo nejasnostem.

9. Jak tedy správně označovat cestující smíšené skupiny, v nichž se vyskytují uprchlíci i migranti?

UNHCR upřednostňuje, pokud jsou skupiny lidí cestujících v rámci smíšených pohybů označovány jako „uprchlíci a migranti“. Je to nejvhodnější způsob, jak vyjádřit, že všichni lidé na cestě mají lidská práva, která by měla být respektována, chráněna a naplňována, a že uprchlíci a žadatelé o azyl mají specifické potřeby a práva chráněná zvláštní právní úpravou.

V politických diskusích může být pojem „smíšená migrace“ a související výrazy jako například „smíšené toky“ nebo „smíšené pohyby“ někdy vhodným způsobem, jak popsat jev, kdy uprchlíci a migranti (včetně obětí obchodování s lidmi nebo jiných zranitelných migrantů) cestují společně, po stejných trasách a za pomoci týchž osob.

Naproti tomu termín „smíšený migrant“, který se někdy používá pro zjednodušené označení osob cestujících ve smíšeném migračním proudu, jejichž osobní status není znám nebo které mohou mít více překrývajících se důvodů k odchodu, je nejasný. Může působit nedorozumění a odvádět pozornost od zvláštních potřeb uprchlíků a migrantů v tomto proudu. Jeho používání proto nedoporučujeme.

10. A co uprchlíci, kteří opustí jednu hostitelskou zemi a vstoupí do jiné? Není ve skutečnosti správné označit je za „migranty“, když pokračují v cestě z první země, ve které pobývali?

Uprchlík nepřestává být uprchlíkem ani se nestává „migrantem“ jen proto, že opustil jednu hostitelskou zemi a vydal se do jiné. Člověk je uprchlíkem, protože se mu nedostává ochrany jeho země původu. Odchodem do jiné země azylu se na tom nic nemění, takže jím není dotčeno ani právní postavení dotyčného člověka jako uprchlíka. Osoba, která splňuje kritéria pro právní postavení uprchlíka, zůstává uprchlíkem bez ohledu na konkrétní trasu, po níž cestuje při hledání ochrany nebo příležitostí k vybudování nového života, a bez ohledu na různé fáze, z nichž se tato cesta skládá.

UNHCR

15. března 2016