15-05-2011
Fridtjof Nansen je obecně považován za otce-zakladatele mezinárodního systému ochrany a pomoci uprchlíkům. Nansen se narodil v Christianě, dnešním Oslu 10. října 1861.
Po úspěšném zahájení kariéry zoologa ve věku necelých 25 let pokračoval stejně úspěšně ve výzkumu v oborech mořské biologie, oceánografie, geologie, antropologie a sociologie. Akademická činnost mu ale nestačila. Stal se zároveň ve své době vůdčím průzkumníkem arktického kontinentu. V roce 1888, kdy mu bylo pouhých 26 let, se stal Nansen vedoucím výpravy, která poprvé přešla Grónsko. O pět let později se rozhodl prokázat prakticky svoji teorii, podle které se pobřežní ledy Arktidy přesouvají ze Sibiře ke Grónsku přes oblast Severního pólu. V roce 1893 se naloďuje na Fram, loď speciálně zkonstruovanou pro tuto expedici, která se přesně podle jeho předpokladů dostává mezi ledovce a začíná svoji dlouhou cestu na sever. V březnu 1895 však loď postupovala mnohem pomaleji, než předpokládal. Nansen a jeden z jeho společníků, Hjalmar Johansen, se rozhodli vydat se na pobřežní led. Nepodařilo se jim sice dosáhnout pólu, dostali se ale dále na sever než kdokoli před nimi. Přežili dlouhou a náročnou cestu zpátky na jih a celou zimu v Arktidě pod provizorním přístřeším, živíce se pouze masem ledních medvědů a mrožů. Poté byli konečně zachráněni a 13. srpna 1896 – 5 dní před lodí Fram – se vrátili do Norska, kde je vítaly vlny obdivovatelů. Vědec a průzkumník Nansen získal takovou slávu, že nikoho nepřekvapilo, když vstoupil do politiky. V roce 1905, když došlo k rozdělení Švédska a Norska, využil svého diplomatického talentu a prestiže k tomu, aby zajistil uznání Norska na mezinárodní úrovni. V roce 1920, kdy bylo vytvořeno Společenství národů, se svět ještě nevzpamatoval z následků první světové války a politických a sociálních nepokojů, které ji následovaly. Nansen spatřoval v této nové světové organizaci nebývalou možnost nastolit mír a pracovat na rekonstrukci zdevastované Evropy. Jal se tedy dokazovat, že organizace nerazí idealistický pohled na svět, ale je naopak konkrétním nástrojem, který dovoluje zlepšit osud lidstva. V průběhu následujících tří let převzal odpovědnost za čtyři humanitární akce nesmírného rozsahu. Prvně, pod hlavičkou Společenství národů, zorganizoval návrat půl miliónu válečných zajatců z 26 zemí, hlavně z jihovýchodní Evroy a SSSR. Po zničujícím hladomoru, který zasáhl SSSR během zimy roku 1921, jej Mezinárodní výbor Červeného kříže a vlády mnoha zemí požádaly, aby dohlížel na realizaci programu pomoci přibližně 30 miliónům mužů, žen a a dětí, kterým hrozilo, že zemřou hlady. Kromě válečných zajatců zůstalo v mnoha zemích po první světové válce přibližně 1,5 miliónů uprchlíků a osob na útěku.Na podzim roku 1921, s cílem vytvořit zastřešující instituci pro koordinaci pomoci, jmenovalo Společenství národů Nansena prvním Vysokým komisařem pro uprchlíky. Tuto funkci pak Nansen vykonával až do své smrti. Jedním ze základních problémů, se kterými se uprchlíci a osoby na útěku setkávali, byla absence mezinárodně uznávaných dokladů totožnosti. Nový Vysoký komisař proto v roce 1922 představil „Nansenův pas“, který byl předchůdcem současného uprchlického pasu. Tento dokument umožnil tisícům lidí vrátit se domů nebo se usadit v jiných zemích a představoval první z dlouhé řady mezinárodních právních opatření, která měla za cíl ochránit vysídlence a uprchlíky, opatření, která se vyvíjejí dodnes. Ve stejném roce donutila válka mezi Řeckem a Tureckem statisíce Řeků opustit domovy v Thrácii a Malé Asii, a uchýlit se do Řecka. Jako jediné řešení tohoto masivního přesunu obyvatel navrhl Nansen výměnu obyvatelstva, takže se půl miliónu Turků přesunulo v opačném směru s finanční kompenzací ze strany Společenství národů. Realizace tohoto nebývalého a ambiciózního projektu si vyžádala 8 let, nakonec ale byla úspěšně završena. V roce 1922 Nansen za svoji práci pro uprchlíky a osoby na útěku obdržel Nobelovu cenu míru. Zemřel doma, blízko Osla, dne 3. května 1930. V paměti lidstva zůstává jedním z největších novátorů 20. století na poli humanitární práce a velikým příkladem, který připomíná lidstvu jeho morální povinnost pomoci a ochránit uprchlíky a všechny ostatní lidi, kteří se nacházejí v podobné nouzi.
Sdílejte na Facebooku Sdílejte na Twitteru